Emotivní souboj se závislostí
Největším překvapením dne pro mě bylo zpracování současného textu britského autora Duncana Macmillana Lidé, místa a věci, s kterým do Plzně přijelo nitranské Divadlo Andreje Bagara. Ze začátku se zdálo, že půjde možná až o příliš expresivní produkci, která zbytečně tlačí na pilu – prvních několik scén působilo jaksi zaumně, až příliš narežírovaně, přestože očividně spěly k naturalismu ve stylu britské coolness vlny.
K vrcholům představení Lidé, místa a věci patřily scény z terapeutické skupiny. Foto Luboš Kotlár
Asi po půlhodině mě ale tvůrci vyvedli z omylu, nebývale uvěřitelné výkony herců mě i přes počáteční nedůvěru vtáhly do děje a Barbora Andrešičová si mě v roli drogově závislé Emmy naprosto získala. I na velkém jevišti Nového divadla, jehož rozměry jako by se díky velkolepé scénografii Juraje Kuchárka ještě mnohonásobně zvětšily, se podařilo vytvořit intimní atmosféru. K vrcholům představení patřily scény z terapeutické skupiny, které místy působily tak reálně, až divák zapomněl, že je v divadle. A možná se ani nebudu moc mýlit, když si troufnu tvrdit, že představení v některých divácích možná dokonce probudilo katarzní pocity.
Petra Zachatá